Libore, jak trávíš čas po konci své veleúspěšné tenisové kariéry?
Rozhodně se nenudím. Bydlím v současné době převážnou část roku na Turecké riviéře a krátký čas trávím i v Belgii, kde má příbuzenstvo moje přítelkyně Pascale( mj. bratra Luda a maminku, protože otec Bernárd již také zemřel. ) a kde já mám ještě nějaké menší obchodní aktivity. Ale protože zdejší klima mi příliš nevyhovuje, mám raději teplo, tak se zdržujeme v Turecku co nejvíce. Jinak jsem investoval do některých aktivit a projektů a nemohu si též stěžovat. Konkrétní ale být nechci, je to má osobní záležitost. Nicméně mě těší, že stále mám dost příznivců a že jsem pro mnohé pravá tenisová legenda a novináři o mě stále mají zájem a dělají se mnou občas rozhovory. Tou legendou jsem se stal hlavně díky tomu, že jsem byl neuvěřitelných 20 let na světovém okruhu ATP. Je potřeba říci, že jsem nebyl ve světové singlové desítce, tedy absolutním vrcholu každého tenisty.
Vždy jsi rád cestoval. Zůstal ti tento koníček i do dnešní doby?
Samozřejmě. Navštěvuji každý rok další a další místa. Hodně času trávíme s přítelkyní i plavbami na zaoceánských lodí, k čemuž nás inspirovali naši přátelé v ČR-manželé Froňkovi z Rakovníka. To nás doslova pohltilo a opravdu si to užíváme. Člověk tak nějak má radost, že ty pracně vydělané peníze si může užívat a že zkrátka nestrádá. Bylo by špatné, kdybych si stěžoval, to by bylo rouhání. Jsem zdravý, plný energie a finančně opravdu nezávislý. Už nemám potřebu a chuť si něco dokazovat. Poté co jsem si třeba dříve občas rád kupoval drahá auta Porsche nebo Mercedes, jsem najednou zjistil, že je skoro nevyužívám, neboť buď lítám letadlem, nebo jsme na zaoceánské lodi, nebo jezdím na kole. Tak jsem si pořídil jen jednoho VW veterána pro radost a to mi opravdu stačí. V Turecku jezdím na své motorce Honda, to se přiznám, že mě baví.
Potkáváš se s bývalými hráči, které jsi vídal na ATP okruhu mnoho let?
S některými ano. Zvlášť je pro mě vždy moc milé potkat bývalé slovenské tenisty. V Londýně jsem se setkal s Karolem Kučerou, což byl vynikající hráč a perfektní kamarád. V Miami jsem se setkal s Marianem Vajdou- trenérské eso a pravá výjmečná trenérská legenda. V Bratislavě jsem se setkal se svým super kamarádem Milošem Měčířem- charakterní, skromný chlap a přitom tenista TOP 5 na světě. Dlouho jsem třeba neviděl nikde po světě Stáňu Birnera, Braňka Stankoviče a ani třeba Richarda Vogela. Jardu Navrátila jsem potkal v Ostravě. Také má za sebou super kariéru jako DC kapitán.
Trénování tě nikdy nelákalo?
Tak po konci kariéry jsem dostal poměrně dost nabídek, ale všechny jsem prakticky odmítl a chtěl si od cestování odpočinout a užívat života. Přemluvila mě jen Els Callens- belgická deblová specialistka, zda bych jí nepomohl, tak jsem s ní byl na australském turné a pak po pár dalších turnajích. Ostatní nabídky jsem odmítl a i nyní se nechystám žádnou případnou přijmout.
Kdo ti nejvíce pomohl, když jsi v mládí přišel do Přerova?
Tak nemohu zapomenout na pana Svobodu, Vlastu Melku a v neposlední řadě samozřejmě Ing. Petra Huťku.
Jezdíš někdy i do České republiky?
Ano, jezdím. Zhruba na 14 dní v roce jedu navštívit mého manažera z let aktivní kariéry Patrika a dále se potkávám s kamarády a známými z dřívějších let. Minulý rok jsem se potkal mj. i s OH vítězem Robertem Změlíkem, což bylo milé a příjemné setkání. Loni jsem se viděl i s Pavlem Šnoblem v Ostravě na Stodolní.
Dříve jsi jezdíval do České republiky i za rodinou, to už neplatí?
Bohužel rodiče ani bratr už nežijí. Po skonu mé maminky Růženy, žil několik let táta sám a těžce to nesl. Pak došlo k tragédii, kdy mi zemřel po kruté nemoci bratr Aleš a o týden dříve i můj táta Jaroslav. Strašné období. Dělal jsem pro oba maximum co se dalo, ale prostě příroda a osud byly silnější… Tedy příbuzné už prakticky žádné bohužel nemám, snad s vyjímkou sestřenici Vlastiny a jejího manžela Vlastíka. Jinak na počest mého bratra Aleše, který měl mj. i velmi oblíbenou tenisovou školu „P.G.F.-Ing. Aleš Pimek“, uskutečňuji každý rok pochod na vrchol Ještědu, a to pod názvem „ Memoriál Ing. Aleše Pimka-zdoláme Ještěd„
Po rozvodu jsi si našel přítelkyni Pascale. Co nám o ní můžeš prozradit?
Náš vztah je kamarádský. Ona je též šťastně rozvedená a má syna Alaina. Dříve pracovala ve službách, ale poté co jsme začali být spolu, tak už pracovat a vydělavat peníze samozřejmě vůbec nemusí a společně hodně cestujeme a jsme v teple na Turecké reviéře.
Mluvíš hodně o pobytu v teplých krajích, ale býval jsi i vynikajícím lyžařem. Jezdíš ještě na hory?
Již na lyže moc nejezdím, neboť přítelkyně bohužel nelyžuje. Ale stále se mi v hlavě honí myšlenka, že bych mohl na pár dní vyrazit do amerického Aspenu nebo do kanadského Whistleru a pořádně si to po delší době, zase užít. Užil jsem si před lety ale i lyžování v Jeseníkách, ubytoval se v super hotelu a bylo to také moc fajn.
Co bys popřál svým následovníkům?
Aby pilně trénovali a nezapomínali, že tenis není jen o trénování úderů, ale nesmírně důležité je fyzická příprava. V České republice je plno borců, kteří se tomu věnují a je dobré s nimi vše konzultovat. Namátkou Marek Všetíček, Tomáš Vydra, Ivo Pištěk aj.
