KAPITOLA 2
ŠTRASBURK
První zastávkou naší cesty do Provence byl Štrasburk. Podle jeho jména byste ho tipovali spíš do sousedního Německa, ale není tomu tak. Štrasburk již leží na francouzském území a je hlavním městem Alsaska. Sídlí zde Rada Evropy a Evropský soud pro lidská práva. Pravidelně zde zasedá i Evropský parlament.
Toto město se pyšní šestou nejvyšší katedrálou na světě. Jedná se o Cathédrale Notre-Dame de Strasbourg. Dle mého názoru nejhezčí katedrála, kterou jsem kdy viděla. Stavět se začala již v roce 1015 a její stavba trvala více než 400 let. Její výška je úctyhodných 142 metrů.
Vstup do katedrály je zdarma. Pokud vám nebude vadit vyjít si pár desítek schodů, můžete si zaplatit výstup na vrchol nedokončené věže, a vychutnat si výhled na celý Štrasburk.
Uvnitř katedrály je umístěn unikátní astronomický orloj. V pohybu ho můžete vidět každý den mezi 12:30 a 12.35 hodin.
Jižně od katedrály se nachází čtvrť „La Petite France“ (Malá Francie). Jedná se o nejstarší čtvrť ve Štrasburku. Zde můžete obdivovat práci tehdejších stavitelů. Tato čtvrť je plná hrázděných domků s krásnými okny schovanými za záplavou květin. Tyto domky jsou typické pro celé Alsasko.
Z terasy Barrage Vauban je nádherný výhled na most Ponts Couverts, kde se tři koryta řeky Ill slévají do jednoho. Fotka tohoto mostu nesmí ve vašem albu chybět.
CHÂTEAU DU HAUT-KOENIGSBOURG
Když projíždíte Alsaskem, na každém kopci (opravdu na každém!) uvidíte hrad, zámek, zříceninu nebo klášter. Je to až neuvěřitelné, kolik památek tu mají. Cestou do našeho dalšího cíle jsme objevili na vysokém kopci impozantní hrad. Měli jsme čas, proto jsme se rozhodli ho navštívit. Hrad leží v katastru obce Orschwiller, asi 60 km jižně od Štrasburku. Až poté jsme zjistili, že se jedná o nejnavštěvovanější památku Alsaska. Počet návštěvníků tomu plně odpovídal.
Stoupání k hradu je lemováno nejdříve vinicemi, poté hustými lesy, proto hrad v celé své kráse uvidíte, až když přijedete na vrchol. Autem se dostanete až k hradu a zaparkujete podél silnice. Parkování je zde zdarma. Vstupné do hradu je 9 EUR/dospělý, 5 EUR/dítě 6-17 let.
Při výhledu z oken a cimbuří hradu se vám zastaví dech při pohledu na okolní krajinu protkanou vinicemi a malými vesničkami. Za dobrého počasí můžete vidět Alpy, národní park Schwarzwald nebo horské pásmo Vogézy.
Pod hradem se nachází krásná, tajemná zahrada. Při vstupu do ní jako byste se ocitli o pár století zpět. Najdete tu rostliny a bylinky, které se pěstovaly v době největšího rozkvětu hradu. Nemusíte se bát, že rostlinky nepoznáte. U každé najdete cedulku s jejím názvem a použitím například na různé neduhy.
BERGHEIM
Na toto městečko jsme narazili úplně náhodou cestou z Château du Haut-Koenigsbourg do Colmaru. O tomhle městečku se v žádných českých průvodcích nedočtete. Není od věci sjet občas z hlavní cesty i za cenu toho, že nám cesta do cíle bude trvat díky tomu trochu déle. Sami jsme při těchto „zajížďkách“ objevili úžasná místa. A Bergheim je jedno z nich.
Parkoviště se nachází hned vedle centra města a je zdarma. Z něj projdete bránou a jste v samém srdci tohoto krásného malého městečka. Kromě pár turistů a místních obyvatel bylo město úplně prázdné. Je plné hrázděných domků. Každé okno zdobí truhlíky s květinami všech barev.
Stojí za to projít si celé město. Zabere to chviličku. Na náměstí se nachází krásná kašna, za návštěvu stojí i místní kostel a zahrada okolo něj.
Mezi místní zajímavosti patří i řada platanů za vstupem do města z parkoviště. Některé z nich mají duté kmeny, a i přesto se jim evidentně daří velmi dobře.
Pokud si chcete dát oběd v místní moc hezké restauraci, musíte vydržet až do 15. hodiny. A toto není ve Francii výjimka. Chtít si dát teplé jídlo v době oběda je ve většině restaurací, na které jsme při našich cestách po Provence narazili, velký problém. A nezáleží na tom, zda jste v malém městečku, jako je Bergheim, nebo třeba v turisticky přeplněném Orange. Některé restaurace otevírají až v 19 hodin. Na tuto situaci buďte připraveni. Teplý oběd seženete pouze v restauracích typu McDonald’s apod. Francouzi začínají žít až večer, a v restauracích pak tráví hodiny.
Kdo nestihl první část našeho putování, může si o něm přečíst ZDE.
No Comments