KAPITOLA 1
Pokud se řekne PROVENCE, každému se v první řadě vybaví nekonečné lány fialové a omamně vonící levandule. Je tomu opravdu tak? Abychom se o tom přesvědčili, vyrazili jsme autem tuto část Francie prozkoumat. Čekalo nás 11 dní zážitků, 3500 dlouhých kilometrů v autě, překvapivá francouzská pohostinnost, ale i jazyková bariéra a většinu času nesnesitelné tropické teploty. Na negativa však člověk rychle zapomene, protože jižní Francie je zkrátka nádherná a nechá ve vás nesmazatelnou stopu na celý život!
První díl našeho cestopisu na pokračování zahájíme pár praktickými informacemi a postřehy.
PLÁNOVÁNÍ
Itinerář cesty plánujte několik týdnů i měsíců dopředu. Není to úplně jednoduché vybrat jen pár míst, která stihnete za krátkou dobu navštívit. Předem se informujte na stránkách konkrétní památky či na stránkách města, které ji má ve správě, o otevírací době v termínu vaší cesty. Nezapomeňte, že jedete do jižní Francie. Život je tam poklidný a pomalý, a Francouzi dodržují polední siestu i na některých památkách. Dvě hodiny přes poledne zavřeno pro ně není žádný problém. Nejběžnější otevírací doba je od 10 do 17 hodin.
Ceny ve Francii jsou vysoké. Ne nadarmo se o ní říká, že je nejdražší zemí Evropy. Pizza vyjde i na 20 EUR, kopeček zmrzliny se pohybuje kolem 2,5 EUR a sendvič pořídíte kolem 6 EUR. Nejlevněji si nakoupíte ve velkých supermarketech. V menších obchodech bývají ceny vyšší. Například cena klasické francouzské bagety (která je mimochodem luxusní!) je ve velkém obchodě kolem 50 centů, v malém už za ní chtějí 1 EUR i více. Pozor i na obchody v turisticky známých místech. Tam jsou ceny opravdu natažené.
Pokud se vydáte na cestu v létě, nutností je cestovní lednice. Ideálně ta, kterou zapojíte do zapalovače v autě. Lze použít i klasickou s mrazícími vložkami. Jen pozor! Ne v každém ubytování je mrazák, abyste si je mohli přes noc zmrazit na druhý den.
UBYTOVÁNÍ
Pokud jste trošku dobrodruzi, tak veškeré ubytování vyřešíte přes AIRBNB. My jsme každou noc spali v jiném městě. Vše bylo bez problémů, ubytování bylo všude perfektní. Pozor jen na byty v centru větších měst. Parkování je tam většinou jen pro rezidenty nebo je tak drahé, že vás vyjde dráž než samotné ubytování na jednu noc. Volte proto byty, domečky na okraji měst, případně ve vesničkách v okolí, kde zaparkujete přímo u ubytování. Do centra města na památky pak dojedete autem, a ta chvilka parkování, než se pokocháte, už vás nestojí tolik.
JAZYKOVÁ BARIÉRA
Pokud si myslíte, že vaše angličtina je perfektní a telefonický rozhovor s rodilým Angličanem vám nedělá žádný problém, zapomeňte, že s tím ve Francii budete machrovat. Francouzi jsou velice vlastenečtí a naučit se, natož používat jiný jazyk než jejich rodný, je proti jejich přesvědčení. Angličtinu se učí povinně ve škole několik let, ale používat ji prostě nebudou. Nutností je proto překladač v telefonu.
CESTA
Cesta na jih Francie trvá autem cca 12 hodin. Pokud se rozhodnete sjet z dálnice a kochat se francouzským venkovem, cesta se ještě prodlouží. Není nezbytné jet tuto trasu najednou. Udělejte si zastávku někde na půli cesty, kde přespíte a ráno můžete pokračovat dále. My jsme si na tuto „stopku“ vybrali Štrasburk. O tomto nádherném městě si napíšeme v příští kapitole.
DOPRAVA
Na silnicích i dálnicích funguje systém elektronické kontroly rychlosti. Na konkrétní měření vás upozorní předem značka. Policejní hlídky, které kontrolují u silnic dodržování pravidel silničního provozu, ve Francii skoro nenajdete. My jsme během naší cesty potkali jen jednu. A není to opravdu potřeba. Francouzi jezdí podle předpisů, i když to tak občas nevypadá. Nikde jsme neviděli tolik aut s obouchanými nárazníky a blatníky jako právě ve Francii.
KRUHOVÉ OBJEZDY
Francie je zemí kruhových objezdů. Mimo město klasické křižovatky nenajdete. Francouzi používají blinkr při vjezdu na objezd i na něm. Některé kruhové objezdy jsou dost široké na to, abychom je mohli považovat za dvou čí vícepruhé. Avšak čáry oddělující jednotlivé pruhy na nich nenajdete. Je to pro nás dost nepřehledné, proto buďte při vjíždění a vyjíždění obezřetní.
Pozor si dejte v malých městech či vesnicích. Křížení silnic vypadá z dálky jako normální křižovatka. Když však přijedete blíž, zjistíte, že uprostřed je nakreslený bílou barvou kruh, tudíž se jedná o kruhový objezd.
Pokud čekáte ošklivé kruhové objezdy z betonu, kamení a občas s nějakým keříčkem, jste na omylu. Ve Francii je mají vyšperkované. Plné kvetoucích květin, olivovníků, oleandrů, vinné révy. Ale najdete na nich i zajímavosti. Různé sochy, skulptury, dekorace. Například v Montélimaru je uprostřed jednoho z nich stíhačka Mirage 2000 jako poutač na místní letecké muzeum.
DÁLNICE
Cestování po dálnici ve Francii je pohodové. Nikdo nikam nepospíchá, nikdo na nikoho netroubí, nebliká. Francouzi dodržují maximální povolenou rychlost. Ve většině případů jezdí mnohem pomaleji. Pro nás je to věc neobvyklá, ale rychle si zvyknete. O trochu stresu méně.
V období letních prázdnin tu probíhají, tak jako i v jiných zemích, opravy a rekonstrukce silnic. Nečekejte však žádné velké zdržení a kolony. Projeli jsme skoro vždy hladce.
Na některých dálnicích se platí mýtné. Je nutné s tím počítat, protože poplatky nejsou malé. Například úsek dálnice A7 z Lyonu směr Marseille vás vyjde na cca 45 EUR. Konkrétně tento úsek lze ale jet i po silnici N7, která vede souběžně s dálnicí. Cesta po této silnici zabere sice skoro dvojnásobek času, ale uvidíte spoustu krásných vesnic a městeček, typických pro tuto část Francie. Průměrná cena za použití zpoplatněné dálnice je cca 8 EUR/100 km.
Na mýtných branách jsme se nikdy nesetkali s kolonami. Lze na nich platit hotově nebo platební kartou. Doporučujeme druhou metodu, protože platba kartou trvá asi 3 vteřiny 🙂
Na dálnicích je dostatečný počet odpočívadel – AIRE. Na většině z nich jsou i toalety. Nečekejte však žádný luxus. Jedná se o tzv. „turecké záchody.“ Pokud potřebujete použít toaletu klasickou, musíte jít na toalety určené pro vozíčkáře.
PARKOVÁNÍ
Pokud již víte, které město navštívíte, doporučujeme si zjistit informace o jednotlivých parkovištích a parkovacích domech ještě před cestou. Ceny se velmi liší.
V centrech měst najdete mnoho podzemních parkovišť. Místa tam bývají ale hodně úzká, a i celkový prostor pro pohyb v něm je nezvykle malý. Je nutné s tím počítat. Větší auta by tam mohla mít docela problém. My jsme raději parkovali na venkovních parkovištích.
DRESS CODE
Ano, čtete správně. I toto je nutné zmínit. Jsou místa – hrady, zámky, zříceniny, kam můžete jít třeba v plavkách, a nikomu to vadit nebude. No, možná se na vás ostatní budou divně koukat. Pokud však půjdete navštívit katedrálu, kostel nebo klášter, je dobré, abyste byli vhodně oblečeni. A to znamená – zakrytá ramena a kolena. Žena, pokud má rozpuštěné vlasy, může si nechat pokrývku hlavy, muž ji vždy sundává.
Je vhodné toto dodržovat z úcty k místu. Například v mnohých klášterech ve Francii stále žijí mniši. Vypadá to opravdu neuctivě, když si v jejich domově vykračuje žena v průsvitném tílku a v kraťáskách, ve kterých je vidět úplně vše. Stačí si vzít delší sukni pod kolena, do tašky šátek, který hodíte přes ramena, mužům stačí delší kraťasy.
V další kapitole se můžete dočíst o hlavním městě Alsaska – Štrasburku nebo o impozantním hradu Château du Haut-Koenigsbourg. Přímý odkaz ZDE.
No Comments