V Praze během roku 2020 enormně vzrostl počet zájemců, kteří by se chtěli stát fotbalovými rozhodčími. Zatímco před rokem se na NÁBOROVÉ AKCE přihlásilo šest desítek uchazečů, momentálně už na Pražský fotbalový svaz dorazilo 290 žádostí. Jak probíhá zaškolení nových sudích? A kolik z nich se jich reálně dostane na hřiště s píšťalkou?
Je to letitý problém fotbalu. Chybějí mu stovky rozhodčích, ti stávající jsou přetížení a není výjimkou, že musejí odpískat i čtyři utkání za víkend. „V Praze je kolem 120 rozhodčích, kteří musejí obsáhnout zhruba tři stovky zápasů za víkend. Když se někteří z nich omluví, někteří onemocní, tak jsme někde kolem stovky rozhodčích,“ povídá jeden z nich Richard Hlaváč.
Ten zároveň zastává funkci Vedoucího vzdělávacích programů pro rozhodčí Pražského fotbalového svazu. Pokud chce v hlavním městě někdo začít pískat, potká se právě s Hlaváčem. Dřív mu s tímto projektem pomáhal i Miroslav Navara, ale z osobních důvodů musel skončit. Vedle Hlaváče je tak zásadní postavou i delegát Pavel Sýkora. Svou nezanedbatelnou úlohu při prvním kontaktu se zájemci mají i dva aktivní rozhodčí Zdeněk Štípek a Borek Stěhule.
A o nováčky momentálně není nouze. K 15. lednu 2021 se po celém Česku přihlásilo 1382 potenciálních fotbalových rozhodčích, z toho 290 – tedy 21 procent – v Praze.
Lidé dobře reagují na kampaň Fotbalové asociace ČR s názvem: „Chci pískat!“
„Kampaň je hodně vidět, je hezky udělaná, hraje to velkou roli,“ myslí si Hlaváč, který odhaduje, že z celkového počtu přihlášených by se až k reálnému řízení zápasů mohlo v hlavním městě dostat zhruba pět desítek nových sudích. „Je to můj odhad na základě zkušeností. Většinou se číslo rozhodčích, kteří u pískání zůstanou, pohybuje kolem dvaceti procent ze všech přihlášených. Tím bychom se dostali na čísla, kdy by se dalo říct, že má Praha rozhodčích dostatek. Důležité pro nás je, aby zůstali skutečně ti, co mají zájem, protože školení nových rozhodčích stojí hodně času a energie, a když pak zjistíte, že to nefunguje, není to ideální.“
Lidí, kteří po prvotním nadšení ztratí zájem, je totiž pořád výrazně víc. „Někdo jim vynadá a je to přestane bavit, že to nemají zapotřebí. Někdo má přehnaná očekávání, co se týče odměn, ale častý důvod je taky velká časová náročnost, protože se píská o víkendech,“ popisuje Hlaváč. „Zároveň je tlak, aby při menším počtu rozhodčích začali ti noví co nejrychleji pískat, takže není tolik času, aby se dostatečně připravili, z čehož pak pramení chyby. Jsou nezkušení, rovnou hození do vody a ocitnou se v potížích.“
Pokud chcete začít pískat, není to nijak složitý proces. Stačí se přihlásit přes webový formulář, po vstupním pohovoru a čtyřhodinovém školení o základních pravidlech je potřeba zaregistrovat se jako člen FAČR, nahlásit se na obsazovací úsek svého krajského či okresního fotbalového svazu a můžete zahájit kariéru rozhodčího. „Je to poměrně rychlé. Tohle základní školení stačí na licenci C, která je provizorní a platí 12 měsíců,“ vysvětluje Hlaváč. „Do té doby musí uchazeči absolvovat Akademii rozhodčích, kde se v 16 vyučovacích hodinách řeší podrobně pravidla fotbalu, soutěžní řád, rozpis soutěží, hodně se probírá spolupráce rozhodčích během zápasů. Po absolvování této akademie už noví rozhodčí získají licenci A, která je pro amatérskou úroveň platná nastálo.“
Hlavní podmínkou je dosažení věku 15 let. Od 18 let je pak možno řídit i soutěže dospělých. Výjimečně se do nich dostanou i mladší sudí, ovšem pouze jako asistenti.
Už tak náročný „výcvik“ nových nadějí s píšťalkou je momentálně o to komplikovanější tím, že v době pandemie covid-19 není možné dělat praktické ukázky na hřišti, ale veškeré semináře a školení probíhají on-line. „Poslední školení na hřišti proběhlo v září,“ povídá Hlaváč. „Hodně vstříc nám vychází Pražský fotbalový svaz, který zakoupil licence na Microsoft Teams. Máme whatsappovou skupinu, kde je asi 160 lidí a kam pravidelně s kolegy posíláme různé úlohy a videa, aby si je zkoušeli vyhodnotit, odůvodnit. Máme i profil rozhodčích v aplikaci Strava, aby každý viděl, kdo co dělá. Nebýt covidu, tak to funguje úplně perfektně, ale snažíme se dělat to nejlepší i v omezených podmínkách, aby byli všichni na start soutěží, ať už bude kdykoliv, připravení.“
Co se věkové skladby týče, nejčastěji se hlásí mladí fotbalisté do 20 let, kteří si chtějí vyzkoušet, co pískání obnáší, a berou to jako doplněk ke svému hraní. Další skupinou jsou fotbalisté-třicátníci, kteří už pomalu končí a chtějí u svého milovaného sportu zůstat v jiné roli. Sem tam se přihlásí i starší nováčci, ale to jen zřídka. Po zaškolení obvykle všichni začínají rozhodovat žákovské a dorostenecké zápasy. „Tam se nejlépe otrkají a osahají si spolupráci mezi rozhodčími. Chtěl bych, aby byli určení zkušení rozhodčí, kteří budou chodit právě na mládežnické zápasy, kam s nimi budou delegovaní nováčci, aby se zaškolili. To je nejlepší model,“ myslí si Hlaváč, který už takto měl jednu ze zájemkyň o pískání na „svém“ zápase jako asistentku. A radil jí pomocí techniky – rozhodcovských komunikátorů.
„Ty komunikátory, to byla moje iniciativa. Bylo by fajn, pokud by to mohlo takhle fungovat, ale stojí to velké množství času a komunikátory samozřejmě také nějaké finance,“ upozorňuje Hlaváč. „Výhody jsou ale velké – nejenže můžete nováčkům radit přímo během zápasu, ale funguje to i opačně, že oni slyší vás, jak komunikujete s hráči a trenéry. Pomáhá to v učení se psychologie a taktiky řízení utkání. I to je hodně důležité, protože jsme se v minulosti setkali s případy arogance ze strany nových rozhodčích směrem k hráčům a funkcionářům.“
Vše probíhá pod dohledem Fotbalové asociace ČR, vzdělávací programy vycházejí z konvencí mezinárodní fotbalové federace UEFA, které určují, kdo může nováčky školit, jak se má školit, jak často, jaká je kapacita a obsah seminářů…„Je to rozhodně víc řízené a centralizované, než tomu bylo v minulosti,“ porovnává Hlaváč. „Nejtalentovanější rozhodčí pak dostanou časem svého mentora, což bývají zkušení rozhodčí či delegáti, kteří se po jeden rok věnují právě danému rozhodčímu, chodí častěji na jeho posudky, komunikují s ním. Ale to už se týká těch, co se dostali do I. A třídy nebo krajského přeboru.“
Nejlepší z nováčků dostanou při nedostatku sudích možnost pískat rovnou ve III. či II. třídě, což ale častokrát bývají na řízení velmi náročná utkání. „Osobně bych dal přednost pozvolnějšímu růstu rozhodčích, ale jsme zase u toho základního, že jich je nedostatek, proto není jiná možnost,“ povzdechne si Hlaváč. „Obecně je snaha, aby měli noví rozhodčí možnost vzdělávat se ve větším rozsahu hodin. Na to je a bude kladen důraz, tedy v rámci možností.“
Kdo by chtěl začít pískat, nemusí čekat na vypsání nového termínu náborů. Hlásit se může průběžně, po celý rok. „Když to bylo možné, dělali jsme vstupní pohovory jednou měsíčně, při velkém zájmu i dvakrát. Teď vše musí probíhat on-line, ale o to víc jsme flexibilnější. Vstupní školení i akademie fungují,“ ujišťuje Hlaváč. „Podpora z Fotbalové asociace i Pražského fotbalového svazu je velká, nováčci dostanou karty, pravidla fotbalu, odznak rozhodčího, slevy na dresy. V tomhle směru to funguje velmi dobře.“
Pokud by měl Hlaváč nalákat další zájemce o pískání, použil by větu, kterou říkává už léta: „Není to bezva jít si zaběhat na čerstvém vzduchu a ještě za to dostat zaplaceno?“ usmívá se.
Tak co, stanete se i vy rozhodčím?
NÁBOR V ČÍSLECH
1382 Tolik nových rozhodčích se v roce 2020 přihlásilo po celém Česku.
251 Tolik z nich už získalo základní licenci C, která je opravňuje k rozhodování zápasů. To znamená „úspěšnost“ 18 procent.
290 Počet nováčků, kteří se přihlásili v Praze, což je jednoznačně nejvíc ze všech krajů.
No Comments