Moc pěkně se velký sportovní fanoušek a novinář Pavel Matocha zamyslel nad spravedlností penaltových pravidly ve fotbale. Přinášíme tedy jeho poznatky. „Vědci statistickým výpočtem zjistili, že v penaltovém rozstřelu má významnou výhodu ten tým, který kope jako první. K vyrovnání šancí by měla vést jednoduchá úprava pravidel.
Ve vyřazovacích fázích evropských i světových šampionátů ve fotbale či hokeji, stejně jako na klubové úrovni v Lize mistrů či Evropské lize občas o postupujícím rozhoduje až penaltový rozstřel.
Málokdo si pamatuje, že v nejvyšších fotbalových soutěžích je relativní novinkou. Zaveden byl až v sedmdesátých letech 20. století, pravděpodobně v reakci na ME 1968, kde do finále postoupila Itálie na základě losu.
Když její semifinále se Sovětským svazem skončilo 1:1, zápas se opakoval, a jelikož rovněž opakovaný mač dopadl nerozhodně (0:0), házelo se mincí a štěstí se usmálo na Italy.
Od té doby se vyrovnané zápasy nerozhodují losováním, ale penaltovým rozstřelem.
Jenže přesto role hodu mincí v určení vítěze zůstává vysoká, protože jím se volí, který tým si vybere, zda bude kopat jako první, nebo úvodní exekuci přenechá soupeři. Což má statisticky velmi významný vliv na konečný výsledek.
Mnoho fanoušků i profesionálních fotbalistů by očekávalo, že nezáleží na tom, kdo začíná, že šance obou týmů jsou při penaltovém rozstřelu shodné.
Ale profesor z University Pompeu Fabra v Barceloně José Apesteguia a jeho kolega z London School of Economics Ignacio Palacios-Huerta analýzou dat ze 129 penaltových rozstřelů, ve kterých hráči zahráli více než 1300 desítek, prokázali opak.
Kdo zahrával penaltu jako první, vyhrál v 60 % případů, tým začínající v brance uspěl jen ve 40 % rozstřelů. To je hodně významný rozdíl pro to, aby FIFA zvážila změnu pravidel.
Je totiž zřejmé, že s každou proměněnou penaltou roste psychologický tlak na fotbalisty, kteří mají skóre dorovnat a kteří vědí, že pokud minou, tak už prohrávají. Naproti tomu kdo zahrává jako první, jde na penaltu s větším klidem a s nadějí, že pokud mine, tak třeba nepromění i jeho soupeř.
Penaltový rozstřel (oficiálně kopy z pokutové značky) je postup, jakým se ve fotbale a plážovém fotbale rozhoduje utkání, které musí podle pravidel soutěže přinést vítězství jednoho z týmů, ale přitom se v normální hrací době ani prodloužení nerozhodlo. Spočívá v provedení několika kopů podobných pokutovému kopu, přičemž vítězí mužstvo, kterému se z nich podaří vstřelit vyšší počet branek. FIFA jej ve svých dokumentech označuje zkratkou PSO (penalty shoot-out)
Tiebreak [tajbrejk] neboli zkrácená hra je hra na konci setu tenisového zápasu, pokud oba hráči (obě strany ve čtyřhře) dosáhnou šesti her (gamů), tedy za stavu 6–6. Tento systém byl zaveden na počátku 70. let 20. století, aby se zkrátily vyrovnané zápasy. V tiebreaku se každý míč počítá jako jeden bod. Hráč, který jako první dosáhl sedmi bodů a má navíc nejméně dvoubodový náskok vůči soupeři (7–5), získává tuto zkrácenou hru a tím i celý set v poměru 7–6. Je-li bodový rozdíl mezi oběma menší, tiebreak pokračuje do chvíle, než jeden z hráčů dosáhne dvoubodového rozdílu.
zdroj:wikipedie
Řešení najdeme v tenisu
Změna pravidel, která by tuto psychologickou nevýhodu téměř eliminovala, je přitom jednoduchá. Stačí, aby se fotbalisté inspirovali u tenistů, jak se střídají na podání v tie-breaku.
Tenisový tie-break je situace vzorově podobná fotbalovému penaltovému rozstřelu. Hráči se však nestřídají na servise po jednom podání, ale s výjimkou úvodního servisu po dvou.
Tedy začínající hráč podává jednou, jeho soupeř má pak dva servisy, pak zase začínající dvakrát servíruje. Pokud oba proměňují svá podání, nevýhoda psychického tlaku se při dotahování pravidelně střídá.
Stejně by se měly zahrávat pokutové kopy při penaltovém rozstřelu. Po první penaltě by vždy kopali hráči jednoho týmu dvě penalty po sobě a až poslední by byla samostatná.
Ostatně podle tohoto klíče by bylo i spravedlivější rozdělování dětí na fotbalovém plácku do dvou týmů, kdy si dva kapitáni střídavě volí své spoluhráče z jedné společné skupiny.
Ten, který si volí jako první, má velkou výhodu, protože si každého svého hráče vybírá z větší skupiny než druhý kapitán.
Poraďte svým dětem, ať si volí tenisovým způsobem – kapitán A si vybere jednoho hráče, následně kapitán B dva hráče, pak zase dva hráče kapitán A. Bude to spravedlivější a družstva budou vyrovnanější.
Dokud se pravidla fotbalu a obdobně třeba i hokeje, florbalu, házené, zkrátka všude tam, kde se rozhoduje v penaltovém rozstřelu, nezmění, měli by alespoň trenéři seznámit kapitány s touto statistikou, aby už žádný neopakoval chybu Gianluigiho Buffona z fotbalového mistrovství Evropy 2008.
Tehdy čtvrtfinálový duel Itálie se Španělském také dospěl až k penaltovému rozstřelu, Italové měli štěstí při hodu mincí, ale jejich kapitán Gianluigi Buffon rozhodl, že jako první mají jít kopat jejich soupeři.
Španělé výhodu první exekuce tehdy využili a postoupili a ME nakonec vyhráli. Fotbalová historie mohla vypadat jinak, kdyby Buffon neudělal tuto nevynucenou chybu“, dodává Pavel Matocha.
No Comments